Kurzarbeit musí existovat a měli bychom ho mít připraven v “krizové legislativě” tak, abychom jej mohli v případě nutnosti hned použít s lehkou modifikací dle aktuálních podmínek vč. návaznosti na zákoníku práce. V krizi jde o čas.

K navrženému kurzarbeitu máme tyto připomínky:

1. Chybí zastropování shora (to má většina zemí, Dánsko, Německo…). Jde o to, aby stát neplatil 100 tisíc na někoho, kdo v čase hojnosti pobírá 200 tis. měsíčně. To pro přežití nikdo nepotřebuje.

2. Chybí pokrytí spodní hranice. Jde o sociální aspekt u nízkopříjmových, např. dělnických profesí a oborů. Jinými slovy, má-li někdo hrubou mzdu 18 tis. Kč, v čistém je to cca 14,5 tis. Kč, Je při zavedení kurzarbeitu na 60 %, tak je to 8,5 tisíc Kč na měsíc, což třeba s dětmi nejsou schopni ustát. Týká se to v některých oborech řady MSP, kde jsou mzdy nesrovnatelné se velkými korporacemi a v drtivé většině nedosahují ani průměrné mzdy (dnes 36 tis. Kč).

Navrhujeme obecně nekomplikovaný model kurzarbeitu například takto: stát pokryje každé firmě v režimu kurzarbeit minimálně POLOVINU MEDIÁNOVÉ MZDY vč. odvodů (tj. 1/2 z 31 tis. = 15.500 + odvody 5.5 tis. = 21 tis. celkem. Hlavním přínosem je, že nízkopříjmové profese nespadnou na dno chudoby.

Současně navrhujeme horní hranici příspěvku státu zastropovat na určitě sumě (například na průměrné mzdě).

Úkolem kurzarbeitu je pomoci slušně přežít, nikoli zachovat komfort.